Máme na to právo

Vztek, lítost, zklamání, pocit marnosti, zoufalství a beznaděje. To všechno mě napadne, když si vybavím pocity, které mě zaplavují bezprostředně po chybě. Hlavně ve vypjatých situacích a ve stresujícím prostředí. V takových případech bývám naštvaná na sebe, na psa i na celý svět. Všechno je špatně a ze všeho nejvíc já sama! Také to znáte?


Všichni jsme si tím někdy prošli. Když nyní vzpomínám na všechny ty krizové situace na trénincích a na závodech, musím se usmívat nad tím, jak hloupě jsem se někdy chovala.

Vzpomínám si, jak moje slovní výlevy po nepodařeném výkonu na parkuru bavily celé publikum na závodech v Rakousku. Většina z těch lidí neměla tušení, co říkám, ale přesto to bylo nad slunce jasné a celá situace připomínala grotesku. Věděla jsem, že ten pes mi to opravdu nedělá schválně, že to prostě neumí nebo mě jen nepochopil, ale nedalo se to ovládat. Moje mysl jela na automat a na můj názor se neptala.

Takové situace se u mě mnohokrát opakovaly, a když prvotní vztek odezněl, pokaždé jsem se styděla a bylo mi to líto. Míváme často potřebu z neúspěchu někoho obviňovat a pes bývá první na ráně. Naštěstí nám vždycky všechno odpustí, ale ten stres a negativní vibrace, které na něj tímto přenášíme, si nezaslouží.

Klíčovou věcí v mém životě a velký krok kupředu bylo uvědomění, že můj pes má právo na chybu. Chyba je pouze informací o tom, co je ještě potřeba trénovat a řešit. Samozřejmě ještě nějakou dobu trvalo, než se vědomí této pravdy v mé mysli usadilo natolik, abych dokázala v případě problému udržet nervy na uzdě. Vědomě jsem se učila ovládat svoje emoce a pomalu mě zaplavoval vnitřní klid.

Pak přišlo druhé kolo téhle hry, kterou se mnou moje mysl hrála. Můj pes má právo na chybu, ale já ne. Můj výkon musí být stoprocentní. Jenže čím větší tlak na sebe vyvíjím, tím horší výkony potom podávám a nakonec k té chybě vždy nevyhnutelně dojde.

Potom přichází na scénu můj malý kamarád vnitřní kritik se svou písničkou. „Nejsi dost dobrá, jsi k ničemu, jsi pomalá, nikdy to nedáš, nemáš na to, zabal to, byla to ostuda, měla bys radši chodit kanálama, na žádné další závody už radši nejezdi … “ No asi to občas znáte sami. Tenhle vnitřní kritik sráží naši sebedůvěru a týrá nás tak, že si připadáme naprosto bezcenní. Živí naše pocity vlastní nedostatečnosti a nízké sebehodnoty.

Ale je tohle v pořádku? Proč náš pes má právo na chybu, ale my ne? To je přece naprosto absurdní a nefér!

Je důležité si uvědomit, že stejně jako se náš pes učí prostřednictvím chyb, tak i my se pomocí nich učíme. Nebýt chyb, nikdy bychom se nikam neposunuli. Měli bychom být za každou chybu vděční, ať už ji uděláme my nebo náš pes. Chyba nám ukazuje směr, jakým pokračovat, v čem máme mezery a kde se ještě můžeme zlepšit.

Proces učení probíhá ve 4 krocích

Proces učení totiž probíhá ve 4 krocích:

– Nevědomá neschopnost – nevíme, že chybu děláme, a proto nás ani netrápí

– Vědomá neschopnost – víme, že jsme udělali chybu

– Vědomá schopnost – snažíme se dělat danou věc správně, ale musíme se na to soustředit

– Nevědomá schopnost – automatizace

Dobrá zpráva je, že pokud jsme poznali chybu, už jsme jen krůček k vědomé schopnosti a k automatizaci, kam se ve finále chceme dostat. Není to úleva?

Proto netrestejte sebe ani svého psa. Ani jeden z vás si to nezaslouží. Přijměte chybu jako běžnou součást života a bude se vám volněji dýchat. Mějte na paměti, že i špičkoví sportovci mají někdy špatný den, ale to, co z nich dělá špičkové sportovce, je i způsob, jakým na chybu reagují.

3 tipy pro lepší zvládání reakce na chybu

Pokud máte problém se v případě vzniklé chyby ovládat a nadáváte sobě nebo psovi, peskujete se a srážíte si sebevědomí, pak mám pro vás několik tipů.

Tip č. 1 – List vděčnosti:

Napište si, za co jste chybám vděční, co jste se díky nim naučily, kam vás posunuly, zkrátka proč jste rádi, že je máte.

Tip č. 2 – Akutní pomoc proti výbuchu papiňáku:

Po chybě, když se vás začíná zmocňovat nepříjemná emoce, vztek nebo se začíná ozývat vnitřní kritik, řekněte si stop a odložte řešení a nimrání se v chybě i spílání sobě sama na pozdější dobu, například až přijedete domů z tréninku nebo ze závodů. Mezitím se stihnete uklidnit a vaše reakce už nebude tolik destruktivní.

Tip č. 3 – Buďte k sobě laskaví:

Zkuste si místo kritiky říct slova útěchy, slova „jsem k ničemu“ nahraďte slovy „i přesto se mám rád(a), je to v pořádku, příště se mi to povede“. Úplně stejně můžete mluvit na vašeho psa. To, že udělal chybu, totiž nic nezmění na skutečnosti, že ho máte rádi.

Dělejte chyby, učte se z nich a věřte, že s každou další chybou se stanete lepší, silnější a zkušenější.

2 komentáře u „Máme na to právo

  1. Hello,
    So I have been reading this and I have to say that this is first time somebody from agility is informing public about problems of dog handler in this sport
    It goes much deeper than this. This is only beginning. Everything is about ENERGY OF PERSON that is transfering to the aura and chakras of animal. If you have problems you need to face it and start proces of healing. I am not saying to take a pill and calm down.
    It is long process and it is a path not journey.
    Sending love and good luck.
    Yveta Prokopova
    Yveta12262@yahoo.co.uk

    • Thank you Yveta. You’re right, it goes much much deeper than this and it needs to be said out loud. We’re all hurt. It’s normal to have these problems but we can choose to keep them or heal them 🙂

Napsat komentář: Iva Nováková Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *